Vymáhání nebo prosazování nároku ?

Vymáhání a prosazování nároku

jsou dvě různé metody, jak získat dlužnou částku od dlužníka. Hlavním rozdílem mezi těmito metodami je postup, jakým se snažíme dlužníka přimět k uhrazení dluhu.

Vymáhání nároku

je obvykle prvním krokem, kdy věřitel osloví dlužníka a vyzve ho k úhradě dluhu. Důležitým aspektem vymáhání nároku je právě udržování komunikace s dlužníkem. Věřitel by měl být v komunikaci s dlužníkem aktivní a snažit se najít společné řešení. To může zahrnovat jednání, vyjednávání nebo nabídku možností pro splacení pohledávky (splátkový kalendář).                                                                                    Věřitel by měl být také obezřetný a sledovat, zda dlužník neprovádí žádné majetkové převody nebo jiné kroky, které by mohly mít za následek snížení nebo ztrátu majetku, který by mohl být použit k uspokojení pohledávky.                                                          V rámci vymáhání může věřitel využít služeb vymáhací agentury. Inkasní agentury si účtují zpravidla provizi z vymoženého a snaží se přesvědčit dlužníka, aby svůj dluh uhradil. Vymáhání nároku může probíhat prostřednictvím telefonického či písemného kontaktu nebo formou osobního jednání s dlužníkem.                                                      Pokud mimosoudní vymáhání nároku není úspěšné a vyžaduje soudní řízení, je nezbytné se obrátit na kvalifikovaného právníka, který bude mít hlubší znalosti právních postupů a může věřiteli poskytnout odbornou pomoc v průběhu soudního procesu.

Naproti tomu prosazování nároku 

bývá často složitý proces, který se zaměřuje na ochranu a uznání práva věřitele na pohledávku (získání peněz, majetku nebo jiného plnění). Prosazování nároku závisí na konkrétní situaci a druhu nároku, který se uplatňuje. K pohledávce mějte určitě pečlivě vedenou veškerou dokumentaci, která se jí týká (smlouvy, fakturace, fotodokumentace, emailová komunikace, dodatečné dohody apod.).                            Jedním z prvních kroků při prosazování nároku je komunikace s protistranou, kdy je důležité dodržet klid a profesionální přístup. Vaší snahou a zároveň cílem by mělo být dosažení řešení pohledávky na základě vzájemné dohody, která by vyhovovala oběma stranám. Dalším krokem může být zaslání formálního dopisu s upozorněním na vaše práva a nároky.                                                                                                            V momentě, kdy dlužník rozporuje nadále Váš nárok na pohledávku obraťte se na odborníky, jenž Vám poskytnou právní poradenství v dané oblasti práva. Je důležité mít k dispozici relevantní dokumenty a důkazy, které potvrdí Váš nárok, a připravit se na případné argumenty, které by mohly být vzneseny proti nároku.                                Pokud jsou vyčerpány všechny možnosti a dlužník na pohledávku nehradí nebo neuznává nárok věřitele na pohledávku, nezbývá než se obrátit na soud. Věřitel v takovém případě žádá soud o rozhodnutí, že má právo na nárokovanou částku a dlužník je povinen tuto částku zaplatit. Soudní proces obvykle zahrnuje podání žaloby, soudní jednání a výrok soudu, na základě kterého bude určena výše nároku a způsob, jakým bude dluh splacen.

Hlavním rozdílem mezi vymáháním pohledávky a prosazováním nároku na pohledávku je, že vymáhání se zaměřuje na samotnou pohledávku a jejího získání, zatímco prosazování nároku se zaměřuje na ochranu a uznání práva věřitele na pohledávku. Metody vymáhání pohledávky se mohou lišit v závislosti na konkrétní situaci a mohou být mnohem "agresivnější" než metody prosazování nároku, které mohou být zaměřeny spíše na právní jednání a dokazování práva na pohledávku.